Bastet

Bastet

S knihou v křesle, písmenka zajala tvůj zrak,

v tom uzlíček chlupatý vyskočil na tvůj klín,

vybral si tebe, už je to tak,

s úctou ho pohladíš, co cítíš vím.

Kulička plná lásky a něhy bezbřehé,

hrdosti, plachosti, nezávislosti plná,

též odvážná, oči má zasněné,

jen ouška střihají, tlapka se bělá.

Srdíčko tluče a tvé v rytmu s ním,

posloucháš vrnění, cítíš to chvění,

chráníš ho před světem a před vším zlým,

vždyť je tak svůj, i jeho chtění.

Prsty se zanoří do hebkého kožíšku,

už o svém lovu na myš s ní,

má barvu lískového oříšku,

jen tak dlouho, jak chce, dotýkat se smíš.

Dál plyne čas ve vzájemném souznění,

z klína ti seskočí, strne jak soška,

na lov teď vydá se, nikdy se nezmění,

má duši Bastet, legendy, to snad každá kočka.

Jednoho dne přejde přes Duhový most,

bude to pro oba velmi těžká zouška,

krásných dnů a chvil prožili jste dost,

vzpomínky zůstanou, na křesle chlupů troška.