Bolest

Bolest

Vešel, a jeho zrak plný bolesti byl,
a srdce mé tu bolest jako svoji cítí,
pramen vlasů z čela zprudka odhodil,
přece lapen do svých smutku sítí.

Nedoufám, že snad pohledem zavadí,
ten smutek jej tak velmi svazuje,
pro ten příběh krutý jeho oči nevidí,
jeho zrak ze zrady viní a trpce žaluje.

Co zranilo hrdou mužskou duši?
Co rozplakalo srdce v boji zocelené?
Pláče, neptám se, pravdu jen tuším.
Co má ve svědomí? Vidím smrt, lásku však ne.

Srdci i duši snaže se ulevit, promluvil,
o ženě, již za zradu mečem ztrestal,
svého soka ze světa též sprovodil,
teď modlí se, by se ten hřích nikdy nestal.

I já v modlitbě klesám na kolena,
ach, krutě skončila ona rozmíška,
jeho duše je k peklu odsouzena,
modlím se za tě, kdysi padlá žena, nyní jeptiška.