Dva chytráci

Dva chytráci

Sedí dva chytráci na zápraží,

slunce na jejich hlavy praží.

Snad proto melou nesmysly,

jak bez práce groše nasyslit.

“Vezmu já sobě bohatou selku,

bohatou, hodnou a hezkou vcelku,”

bájí ten ošklivější z nich hrdinně.

Dostal polibek od své kravky jedině.

Druhý zas smýšlí jako voják statečný:

“Zahájím na dámu útok zmatečný,

poblouzním tu mladou ženku,

ji, i zcela naditou peněženku!”

Jak myslíte, že tohle tlachání dopadlo?

Udělali tak, jak je napadlo.

Však prvního žene selčin velký pes

tam, kde hluboký je černý les.

A druhý? Ten měl smůlu z pekla.

Ona dáma se ho dosti zlekla.

Pohotově vzala manželovu hůl,

zlomila ji o loudila pěkně v půl.

Co nám z toho plyne, namoutě?

Není radno shánět groše pokoutně.

Jak se ví, bez práce nejsou koláče.

A s leností, chytráku, bude ti brzy do pláče.