Erin - pohádkový příběh

Erin

V lese temném, za noci temnější než příběh,

který vám teď zjevím,

stala se obětí kouzel dívka,

jejíž jméno krásně zní, Erin.

Krásná byla tvář i chůze její,

všechny dívky jako ona být do jedné si přejí.

Když Erin let osmnácti dovršila,

bylo jí dáno v temný les jít,

přinést mízu z kmene jediného,

vyprosit a do dlaně vzít.

Ta míza jest vzácnou pro svůj kouzelný dar,

umí uzdravit duši nemocnou i několik jar.

Tak vydala se Erin v podvečer dne slunného,

v šatu prostém z pláténka.

Les vítal ji tlukotem srdce svého,

větve se skláněly, trhaly dívčin šat,

však varoval se všeho zlého,

nesmí se Erin jeho duše bát.

Mezi stromy dívka bloudí,

marně ten pravý se vzácnou mízou hledá,

vzdává se naděje, zklamala, soudí,

a přec hlavu hrdě vztyčí, ona se nevzdá.

Tu malý skřivánek zakrouží kol hlavy její,

„Pojď za mnou, dívko, rád tobě pomohu,

to, co já vím, ty zatím nevíš,

však díky tobě, štěstí se domohu!“

I vedl skřivánek Erin cestičkou z borůvčí,

kde vzácný strom zrakům schován stojí,

srdce jí radostí v těle poskočí,

ruce k modlitbě bázlivě spojí.

Skřivánek ale dívku v modlitbě zadrží,

„Brzy budeš mít, po čem toužíš,

teď já bych chtěl, co mě náleží,

jen polib mě, mé prokletí mne souží!“

Erin váhá, lesa se ptá, on jen šumí,

„Co mám dělat s touto výzvou?

Líbat neumím,“ rdí se. „Jen zpívat umím.“

Svůj zrak upírá na strom s mízou.

A přece se odhodlá a hlavu k ptáčku skloní,

polibek na zobáček vtiskne něžně,

co dělo se dále i zvony v dál zvoní,

kouzlo se přetrhlo, tak v pohádkách stává se běžně.

Co však se nestává, ze skřivánka princ se nestal,

změnil se v páru, jak mlha se rozplynul,

to sám Bůh ho za jeho pýchu ztrestal,

a jeho duch, tak jako tělo ptačí, zahynul.

Erin, v duši ještě strach majíc,

požádala strom o trochu mízy živé,

v srdci za skřivánkem tiše naříkajíc,

zapěla písně smutné a tklivé.

Brzy se vydá zpět cestou k domovu,

ruce sepjaté, však cítíc velký zmatek,

zkropila mízou pírko skřivánka,

myslíc na ztracenou duši princovu,

jež krásným a statným mužem byl,

než došli na rodný statek.

Než rok se s rokem sešel,

a odkvetlo šípkových růží pár,

jako ženich on s vděkem na statek vešel,

a krásnou Erin si za svou ženu vzal.