Jen blázen smál by se mi

Jen blázen smál by se mi...

Já odvahu ctím

a jen blázen smál by se mi krutý.

Snad je to tím,

že osud ukázal mi tvář...a knuty.

V naději věřím,

i když třeba jen zdaleka mě míjí.

Vím, kam mířím

a neuteču, když vidím hnízdo zmijí.

Jak hrdá je čest!

Má krásu skvostné, čisté panny.

Někdy bolí ji nést,

když přicházejí ponížení rány.

Nádhera věrnosti skví se

ve slunci přátelství, respektu, do síly roste.

A víra v sebe, to ví se,

je cestou ke snům splněným. Jak prosté...

Po lásce toužím.

Snad smál by se mi hlupák nevědomý.

Sama sobě ji dlužím,

a milovat budu...jen směj se...třeba k bezvědomí.