Když hlupák do úst nevidí si

Když hlupák do úst nevidí si

Smutné je, když hlupák do úst nevidí si,

ještě za své žvásty úctu čeká a potrpí si.

Vrhá tak často jedovaté šípy proti všem,

sám o sobě si myslíc, že jest řvoucím lvem.

Ve své slepotě nevidí, jak ojedinělý jest,

že hloupé řeči nenesou užitek, ani jemu čest,

a jen na jeho malost ukazuje sobě sám...

sobě chytrost a duchaplnost, však blbost nám.

Neslyšíc pravdy argument, jen svou si vede,

jak mlýnek na kávu mele, mele a jede

setrvačností hlupáka s iluzí borce světa,

snadno poznáš ho, postačí jedno slovo, věta...

On vůbec nestydí se za své zcestné postoje,

hlavu však strká do písku, raděj do hnoje,

když ucítí za plky pořádný políček ve tváři

pojednou mlčí. Hle! Tu jako lev už se netváří!