Když mečem vládneš...

Když mečem vládneš...

Vaše nadutost Vás skvěle zdobí, pane.

Vy nosíte se pyšně, oděn jako páv.

Však že znám, co má se stát a stane,

snad raději chystejte sobě smuteční háv.

Urazil jste tu dámu zcela beze studu.

Taste svůj meč, pokud zbabělým nemám Vás zváti.

Vaším osudem za tu urážku teď velmi rád budu.

A snad Bůh, jež je nade mnou, ten osud zvrátí.

Jen hlupák by urazil dámu mého srdce,

to byla Vaše první nenapravitelná chyba.

A druhá, že i můj meč nese tu urážku trpce...

Pane, snad strachem třesete se? Vida!

Tak jen do toho, vy hrdino slova! Taste!

Nebo snad hledáte, kde nechal tesař díru?

Zaječí hrdinství je prý u Vás časté.

Což nemáte v odvahu, čest a v sebe víru?

I kam tak kvapíte, příteli bez bázně a hany?

Náš rozhovor teprve zajímavým začínal se zdát.

A protože ta rozkošná dáma má jisté klady,

půjdu ji obejmout, zlíbat a ... květinu z lásky dát.

Když uměním meče a slova vládneš...

...jaké z toho plyne poučení pro širý svět?...

Když v sobě víru, čest a odvahu najdeš,

nad tupcem vyzraješ a utrhneš k lásce zvoucí květ.