Kočičí - věnováno všem kočičím dušičkám a jejich majitelům

Kočičí

Gumový míček koulí se pokojem,

míří k mým nohám, vzdávám se bez boje,

vždyť není sám, za ním druhá kulička letí,

chlupatá docela, za uchem pár smítek smetí.

Dotkneš se mého rtu, náruč mám plnou,

slovíčka vyznání se z mých rtů hrnou.

Požádáš pohledem, vezmu tě ven, zválíš se v hlíně,

na teplém sluníčku, paprskem pohlazen, pospáváš líně.

V tom malý rejsek, mladičký, nezkušený zcela,

vzbudí tvou pozornost a než zem zbělá,

je z tebe lovec, hrdý pán zahrady.

Vždycky mě překvapí ty tvoje nápady...

třeba jak schováš se mezi má trička,

a z mých květin na okně je tvých tlapek hříčka...

Večer pak schoulíš se v maličké klubíčko,

něžně tě pohladím, ale jen maličko,

protože usínáš, očka máš přivřená, potichu spíš,

dívám se na tebe, jsi mé vše na světě... a ty to víš.