Kohout a růže

Kohout a růže

Jste krásná, madam, jako růže když kvete,

však Vaše ústa snad nikdy nezavřete!

Slova se z nich jako proud linou,

až v jeden vodopád pomalu splynou.

Vypadáte, pane, jako muž, který růže rád trhá,

a naparujete se jak kohout, prv než zakokrhá.

Vaše hruď, jak ta jeho nad hejnem slípek, se dme a rozpíná,

ale věřte, na tomhle dvorku zdaleka není jediná.

Vaše vůně, madam, mne jedovatě mámí,

Vaše modré oči ale jiné muže svádí.

Jste přelétavá jako motýl než kvítek si vybere,

avšak larva motýlí nejprv listy sežere.

Vadí Vám má mluva, pane, i praktická stránka,

díky mužské žádosti plní se má schránka.

A že jinde neustále smáčíte svou pýchu,

nikterak vás nemrzí a žijete v hříchu.

Jeví se mi jasně, madam, jak vše bylo řečeno,

hodíme se pěkně k sobě, osudem nám určeno.

Pojďme spojit naše duše a v milování umění,

možná Vaši krásnou mluvu v posteli mé ocením.

Skvělý nápad, drahý pane, vezmeme se tedy,

roztávají pomaličku mezi námi ledy.

Toužím také vyzkoušet co polštář Vaši hruď,

vejdi se mnou na lůžko a mým kohoutkem buď!

Tak se pěkně domluvili kohoutek a růže,

on si pyšně vykračuje, ona mluvit může.

Každý jiný, a přec spolu, životem se prochází,

a s uměním kompromisu i láska jim vychází.