Král bez respektu

Král bez respektu

Já doufal, že mám moc,

však nemám téměř žádnou,

vždyť moc nade mnou má i temná noc

a mí poddaní mě klamou.

Prý vladař jsem, však bez respektu,

a přece zvaný králem.

A co s králem, soudím bez afektu,

jež kralovat má s málem.

I má královna mne soudí,

byť má při mě věrně stát,

nemá pro mne pohled kloudný,

jednou přesvědčím ji snad.

A teď mi poraď, mnichu,

jak zvrátit tento stav?

Však nejprv pečínky dopřej svému břichu,

též vína, tvůj král počká rád.

Zatím v celé zemi hlad a bída,

a bohatí jen mamon vrší,

chamtivost se s chtíčem střídá,

každý druhý krade, hřeší.

Nuže, tedy co mám vykonati?

Pravíš, všem dát setnout hlavy?

K čemu pak budou dvořané sťatí?

Tak mám napraviti jejich mravy?

Král poslechl mnichovy rady,

teď v zemi vládl meč a knuty,

sťatému nelze zemřít hlady,

z krále bez respektu stal se král krutý.