Krásná žena

Krásná žena

Mám ženu krásnou,

jak líbeznou má líc!

I povahu má vzácnou,

však kromě krásy v hlavě nemá nic.

Když vyjde sluníčko,

z postele hned vstane,

usměje se maličko,

jako oheň vzplane.

Pak k zrcadlu usedne,

pročeše si vlasy,

než nastane poledne

nazdobí se krásy.

Tu oběda je skoro třeba,

pohladí mě po tváři.

„Ukroj sobě skývu chleba,

teď si účes utvářím.“

K večeři čas nečekám,

poradit si musím,

na okénko zaklepat

u sousedky zkusím.

Jí se břichu ustrne,

na stůl křidélko husí,

ženu mám na nic, to je patrné,

já vyměnit ji musím.

K čemu krásná žena,

když břich zpívá hlady,

vždyť pečená husa

má také své vnady.