Láska na dálku

Láska na dálku

Jak zlotřilé jsou dny, kdy nespatřím Vás, pane!

Chtít obejmout Vás, políbit.., srdce mé již plane.

A snad má touha zdá se Vám troufalá,

pohladit Vaši tvář aspoň jsem doufala.

Jak myšlenky těkají, má mysl bloudí,

vzpomínka na ten den stejně se vloudí,

vzpomínka na den, kdy svedl nás osud,

a jako on, něžný cit poutá nás dosud.

V zrcadle vidím tvář kdysi snad krásky,

teď už ji zdobí jen z trápení vrásky.

Šediny zdobí i Vaši skráň,

ďolíček ve tváři, vzpomínám naň.

A tak nám ubíhá ta láska na dálku,

těším se s dopisem na Vaši obálku.

A s ní snad přibudou i růže zásnubní,

však já si oblékám své šaty pohřební.

V zrcadle vidím tvář podivné masky,

položte květy na hrob můj konečně z lásky.

A tak nám uběhlo na dálku milování,

Váš cit zůstal tajený, pro mne bez vyznání.