Láska nás naučí

Láska nás naučí

Slunce něžně hladí tvoji tvář, zachvěla se víčka,

zatřpytil se šedý vlas, který si tak hýčkáš.

Hluboká vráska na tvém čele a mandlový tvar očí

uchvátí mě cele, svět se se mnou točí.

Není touha bez lásky a láska bez úcty,

krásných dnů i rozmíšek spočítáme na tucty,

a přec není láska bez touhy a touha bez citu,

okamžik předlouhý, ostych už není tu.

Léta nám přidají vrásek i odvahy,

naučí soužití dvě různé povahy,

dvě srdce k respektu, nádoby spojené,

dvakrát víc lásky je štěstí zdvojené.

A když přece zbloudíš na cestě společné,

neřeknu slovo zlé, někdy tak zbytečné,

nádoby spojené k sobě vždy patří,

tak jako v pohádkách tři rodní bratři.

Sluníčko zapadá, stín schoval šedý vlas,

a tak mě napadá obejmout tě zas.

Tisknu tě v náručí, i ptáci už šli spát,

láska nás naučí o štěstí se prát.