Mateřská - inspirováno kolegyní Petrou, úžasnou a milující matkou

Mateřská

Stmívá se, přisedl si blíže, znavený,

chvíli s pohrává s vlasy a pak i tvé prameny

kol prstu omotá a řasy dlouhé

pomalu přivřou se ve chvilce pouhé.

Dnes musel bojovat se zlými draky,

prohánět po lesích zlodějské lapky,

také zvládl hru s mečem na rytíře,

i broučka sledoval k uzoučké škvíře.

Tulí se k tvojí chlapecká tvářička,

co asi skrývá sevřená pěstička?

Kuličku, kvíteček, či kamínek jediný?

Jednou snad bude studovat dějiny...

Teď však je maličký, držíš ho  v náručí,

tak pořád dokola, než ho svět naučí.

Chráníš ho, hlídáš, vyzouváš z bot,

z čela mu utíráš v nemoci pot,

Pak, již dospělý, pohladí tvůj šedivý vlas,

brzy snad přitiskne tvářičku zas.

Teď musí jít a úsměv ti zbývá

a malý kamínek, co vzpomínku skrývá.