Nic není tak, jak by mělo být

Nic není tak, jak by mělo být

Nemůžeš spát, nemůžeš snít,

nic není tak, ja by mělo být.

Vzpomínáš na matčiny úsměvy,

rekapituluješ rodinné poměry,

vzpomínáš na první dívku,

na jejích ňader oblou křivku,

v hlavě si promítáš dětí první krůčky,

dnes houpeš na klíně dvě malé vnučky,

vzpomínáš na svoji opravdovou lásku,

na první v úsměvu hlubokou vrásku,

kdy sis vytrhl první vlas šedivý,

teď už se ničemu nedivíš.

Proč ale pořád nemůžeš snít?

Proč se ti zdá, že nic není tak, jak by mělo být?

Ptáš se světla pouliční lampy i sám sebe,

smutného pokoje, i myšlenky, co zebe.

Pak ti náhle dojde, vždyť je to jen strach!

Bojíš se stáří, dává ti šach!

Pak rukou mávneš, už je to tak,

zavíráš oči, zas můžeš klidně spát.