O lenosti

O lenosti

Stěžuje si muž na svou ženu:

“Hezká ona je. Ale k čemu?

Když plotně se vyhýbá zdaleka

a koště v koutě ji k smrti vyleká?

Z valchy jí zase bolí hlava.

Utřít prach? Ach, marná snaha!

Škorním dodat čistotu a lesk?

Kleje tak, že vrčí i náš hodný pes.

Jednoho dne ji ale napadlo

trochu vycídit staré zrcadlo.

Ještě teď se na mě smůla lepí.

Z práce zbyl nářek a střepy.

Vzít do ruky jehlu a nit?

Kalhoty mi nastříhat a šít...

to je ženina talentu urážka.

Vždy najde se nějaká překážka.”

Jsem stále hladov a ve špíně.

V té smůle mám štěstí jediné.

Za mou ženou soused chodívá,

prý je ona jeho paní jediná.”

Těší se muž, že zbaví se líné ženy,

bude mít klid svůj vytoužený?

Zaskví se jeho dům čistotou?

I kdepak! Ty moje Svatá prostoto!

Vždyť mužík sám se práce leká!

Milejší je mu postel měkká,

ať venku leje nebo třeba sněží.

A jestli na lenost neumřel, ještě v té posteli leží...