O neskromném "JÁ"

O neskromném “JÁ”

Zhlíží statný muž své svaly,

dost spokojen sám se sebou.

“Jsem tak krásný”, (zda-li?),

“V zrcadle vnady se předvedou!”

“Jsem jako rytíř v těžké zbroji,

každá žena mnou okouzlena jest.

Jeden pohled na mne stačí,

k milostným hrátkám není třeba lest.”

Tak si notuje se svým hrdým “JÁ”,

že svou skromnost neslyší.

Však to přece rozum dá,

že ono je větší než sám Nejvyšší!

A jak je zvěčněn v odlesku zrcadla,

jeho pýcha dme se k prasknutí.

Možná Vás také ta myšlenka napadla,

zda muže něco ke skromnosti přinutí?

Zde došlo na má slova, moji milí.

Jeho žena se z trhu vrátila.

V mžiku mu ukázala, jak moc se mýlí!

Políčkem, věřte!, tu samolibost ranila.

Teď schlíplé má uši... jako králíček!

“Skromnost nade vše!”, jest pravdou!

Cídí střevíce, čekaje další políček,

zatímco žena na lůžku cpe se čokoládou.