Odměna či trest...

Odměna či trest..

Přemýšlím, jak vniknouti do zahrady,

i kterak dosíci Vaše kypré vnady.

A rád dopustím se, má paní, té zrady,

neb velmi cením si Vaše zjevné klady.

Netuším, co stát se má a stane,

a zřím, že zbraně máte nachystané.

Však mé vnady, můj milý vzácný pane,

jsou v mnoha směrech notně rozhýčkané.

Jste tak něžná, krásná moje paní,

Váš pohled je mi odměnou i daní.

Hned jak Vás zřím, to není zdání,

přemáhá mě touha a nemám stání.

O Vašem stání dají se spory vést,

vždyť oním stáním necháte se nést.

Však máte jeden převeliký rest.

Netuším, zda pro Vás odměna či trest.

Mluvíte, paní, o odměně a o trestu,

má touha mě mučí, je jako v arestu.

Toužím Vás svésti k rozkoši na cestu,

milovat, svádět, odměnou růži dát za vestu.

Tak už slov dosti, můj pane milý.

Pěkně mluvíte, však dlouhou chvíli.

Přistupte k činu, spěchejte k cíli,

ať nejsou to jen slova, o čem jsme snili.

Spěchal tedy pán za svou paní krásnou.

Co bude se dít, v tom měl zcela jasno.

A jen co setmí se, a světla tiše zhasnou,

dočká se odměny, nad tou krásou žasnouc.