Osudová dívka

Osudová dívka

S něhou dotkla se kvítku malá ručka,

ten dotek rozechvěl mé srdce ve chvíli.

Zas a znova na ten dotek rád si počkám,

snad mé myšlenky trochu se rozptýlí.

I motýl zastavil se nad tou krásou v letu

a v úžasu hledí na dívku, věru, spanilou.

Prsty nadšeně do svých vlasů vpletu,

když kráska pozvedne svou tvář rozmilou.

V okamžik rozkvetly růže rosou oděné.

Dívka v radostném tanci roztočí lehký šat.

Chtěl bych se dotknout, však raději ne,

tu osůbku kouzelnou chtěl bych víc znát.

Tak sbírám odvahu jako voják do boje,

slova spíš šeptám do rozverného vánku.

Mé srdce je pojednou plno klidu a pokoje,

když její dlaň dotkne se mého spánku.

Políbí mě, tu červeň zaplaví mé líce.

Rudé rty svěří tajemství skryté dosud.

“Jsem to, co hledáš na světě nejvíce,

jsem láska, jsem radost, jsem tvůj osud.”