Panenka - věnováno mé sběratelské vášni, porcelánovým panenkám

Panenka

Na staré komodě stojící,

panenka v šatech, mlčící.

Mandlové oči v barvě šatečků,

vlasy v účesu, ukrytém v čepečku.

Na rtech má úsměv vědoucí,

pohled strnulý, trochu matoucí,

ale ví víc, než se zdá,

možná nic neříká, a přec se ptá:

"Kam jdeš a za čím pospícháš?

Kde jsou tvá přání, tajemství ukrytá?

Kdy najdeš odvahu sám sebou být?

Jaká je cesta, kterou cheš jít?"

Přemýšlíš, zvažuješ, cíle jsou nejisté,

ona ví, panenka, má pravdu zajisté.

Sám se sebou pouštíš se do boje,

vyzbrojen odvahou, hrdým postojem.

Na staré komodě panenka mlčící,

do tvého srdce hluboko hledící,

Na rtech má úsměv matoucí,

upřený pohled pátravý,vědoucí.