Píseň - věnováno Mirce, ženě s úžasným hlasem

Píseň

V setmělém kostele, kde Pán je svým bohem,

řeknu své amen a snad tiché sbohem,

v tom zazní tvůj jasný hlas z kůru,

celou mě zamrazí, pohlédnu vzhůru.

Jak andělské volání  tvé tóny slyším,

má duše spojí se s čímsi křehkým, vyšším.

Slova nevnímám, jen samet mě hladí,

o čase budoucím s Bohem se radím.

Tvůj hlas stále zní, objímá mou duši,

i soška Marie, panny, možná už tuší,

co přijde shůry, jak osud se naplní,

poddám se myšlénkám, poněkud smyslným...

a teď již ticho zní  v chrámu Páně,

děkuji za tvůj hlas, za  píseň, děkuji za ně!