Poslední zpověď Anny (inspirováno životem a smrtí Anny Boleynové)

Poslední zpověď Anny

(inspirováno životem a smrtí Anny Boleynové)

Prší, a prudký déšť květinám hlavy stíná,

prší, a já marně přemítám, čím se mám cítit býti vinna,

proč zachmuřila se Vaše tvář a zarmoutily sivé zraky?

Vaše rty v polibku se zatvrdily, a Vaše srdce taky.

Uvězněná šedou zdí, sama, nešťastná, ach není, není mi pomoci,

já toužila po přepychu, bohatství, a co víc...také po moci.

Intrikou, klamem i mladou krásou svedla jsem svého krále,

Teď zaplatím za svou zradu a spokojit se musím s málem.

Někdo jiný zase ve svůj prospěch zatahal za nitky osudu,

snad tak to mělo být, hněvat se nedokáži, že bohata nebudu.

Za své intriky sklízím svou žeň a poplatna jsem právem,

já nechtěnou královnou byla a vy mnou podvedeným králem.

Prší, a prudký déšť květinám hlavy stíná,

já přiznávám, to láskou, však ne k Vám, se cítím býti vinna.

Bílý blesk proťal šedé nebe a hrom vyslal další salvu,

už nezbývá mnoho, i mě kat již brzy setne moji hlavu.

Tak sbohem, vzácný pane, odpusťte můj hřích alespoň v duši,

Vaši náklonnost nyní mohu jen si přát a snad v srdci tušit,

však splňte umírající její poslední skromné přání,

vzpomeňte s láskou ve svých snech na svou Annu, Jindřichu, králi.