Psaníčka lásky

Psaníčka lásky

Smíte mne, vzácný pane, žádat o lásku,

snad nejde o nic, snad o sázku,

kdo první podlehne v této nekonečné roli

jako proti sobě vojáci na bitevním poli.

Snad jednou, má paní, podáte mi ruku.

Pak nebudu voják, však velitel pluku.

Až můj úmysl zlíbat Vás bude schválen,

pak budu Vaším poddaným, a přece králem.

To ne já, to mé srdce udělí Vám svolení.

A možná ten polibek ztratí se v té červeni,

jež tváře mé oblékne ve velikém studu.

Však věřte, můj pane, já nedočkava budu.

Má krásná paní, pak nesnesu prodlení,

přec láska je života to nejcenější koření

a spěchám, neb i v mé srdci plamen hoří,

něžně sálá a srdci Vašemu pokorně se dvoří.

A tak se zase příběh lásky odehrál znenadání,

kdy vzácný pán získal svou krásnou mladou paní

a z psaníček milostných příběh života se stal.

Naštěstí, neb by se malý poslíček asi k smrti uběhal.