Rozhovor o lásce a odmítání

Rozhovor o lásce a odmítání

Má krásná paní, proč chcete mne stále odmítati?

Já dal bych Vám vše a vy nic nechcete mi dáti!

Jak zhrzen jsem, když na Vás tu polibek loudím,

jak spráskaný pes, co sám ulicí setmělou bloudí.

Můj vzácný pane, Vaše „vše“ jest cesta do pekla,

a přece nechtíc já hlavu Vám popletla.

Má ctnost a krása je vše, co si dnes cením.

Váš prsten na prstu mém tím pravým není!

Zraňujete mé úmysly, má krásná paní!

Že jste jako led chladná, budíte zdání.

Dovolte mi rozehřát Vaše srdce a city,

až Vás do své naruče s vřelostí sevru a chytím!

Tak se mi zdá, můj vzácný pane,

Vaše návrhy jsou pro mne neslýchané.

Však že nemám srdce zcela bez citu,

nabízím Vám teď svou ruku k polibku.

Vaše ruka, vzácná paní, jest jen příslib krásný,

však políbit Vás na rty, byl bych býval šťastný!

A pár Vašich vlasů zlatých na své hrudi hřát,

když nemohu si více pro dnešní den přát.

Vaše přání jsou troufalá jako vy, můj pane!

Přec je ve hvězdách co má se stát, a to se stane.

Slíbit své rty a moje srdce byla by lež,

než pokušení těla, já chtěla bych něhu, úctu a lásku též!