Rozverný příběh o rytíři bez bázně a hany

Rozverný příběh o rytíři bez bázně a hany

Z dobra svého srdce a lásky k Vám nezměrné,

chci bych Vám teď vyprávět jeden příběh,

A jako na louce je  hříbě hravé a  rozverné,

co do rozvernosti i onen příběh snese ten příměr.

Byl jednou jeden rytíř. Statný, na mou věru!

Jeho vous byl statný též, tak i k jídlu chutě.

V síle a odvaze neznal žádnou měru.

Bylo - li víno na stole, zde jevil se trochu dutě.

Jistě se ptáte, jakou ženy hrály u něj roli?

Zde nebyl ten vzácný pán vybíravý velmi.

Neměla šanci hraběnka ani selka v poli,

když onu krásku zřel zpod hledí své helmy.

A tak se zase jednou vydal na svůj lov,

ten rytíř statečný, bez bázně a hany.

Svůj meč střežil jako ten nejvzácnější kov,

ač on z kalhot sám rozhlížel se na všechny strany.

Tu spatřil nádheru nebývalou, snad bude k mání!

Mlsně si prohlíží výzvu plnou kyprých vnad.

Spěchá k ní, (krom svého meče) už nemá stání,

dobýt ji musí jako ten v dáli nedobytný hrad.

Slepý, nevidí varovně vztyčený ženský prst,

sesedne z koně a bere tu tvrz útokem!

Pod škorně vhodí kráska hrachu pořádnou hrst,

tak mlsný rytíř je přemožen zrádným úskokem.

K zemi se hroutí, padá jako slámy těžký žok.

A z toho plyne poučení, moji drazí a milí:

Když v touze žena je Váš nepřítel a krutý sok,

nechte svému meči zajít chuť na lásky kratochvíli.