Šašek a král

Šašek a král

„Šašku! Šašku!“, rozezní se sálem,

„Pospěš, blázne! Volán jsi králem!

Chce slyšet tvé písně veselé,

no tak, hybaj! Vstávej z postele!“

Veselo či smutno na duši,

zdráv či nemocen, nikdo netuší

jak nesnadno úsměv loudím ve tváři,

když i můj král vesele se netváří.

Za rolničky schován vždy jen pravdu říci,

schytat za ni kopanec neb políček v líci,

to je snad ten lepší trest,

nežli – li stětí hlavy nebo mocná pěst.

Rolničky zvoní, struny loutna rozechvěla,

slova z úst se linou, všechno říct by chtěla,

není snadné držet ústa na zámek,

když jsou plná nepříjemných poznámek.

A tak chci – li si život zachovat,

musím, jak král píská, tancovat,

na svou loutnu snad jen pravdu tiše hrát,

to je úděl šaškův, a vězení je hrad.