Sbohem... Věnováno Helence a Vládíkovi Blahníkovým, našim Lovcům okamžiku

24.09.2015 20:31

 

Sbohem...

 

Madam, píši Vám, neb spatřil jsem Vás v parku,

oči sklopené, s pokorou jako Johanka z Arcu,

když skromně rozmlouvala se svým Bohem.

Rád bych teď tolik řekl, než dám Vám své sbohem!

 

Že Vaše krásné oči uchvátili mne do své moci,

jsou příslibem rozkoše a probdělých nocí.

Vaše vlasy  jsou lány obilí v rudnoucím slunci,

postava ztepilá, co štíhlý smrk v nedalekém chlumci.

 

Toužím Vám napsati mnoho ze svých citů,

vyznat Vám lásku jak Paris Heleně ze starých mýtů.

Ale blíží se den, kdy musím Vás opustit,

žádám...snad mi můžete někdy odpustit.

 

Myslete na mne, když srdce Vám dovolí,

to mé teď samo se sebou zápolí,

a přemlouvá, zůstaň a tu ženu miluj!

Jakube, svatý válečníku, nade mnou se smiluj!

 

Odcházím do boje za Vás a svoji vlast,

chtěl bych si vzpomínky alespoň krást.

Však teď Vám dávám své poslední sbohem,

modlete se za mne, až  půjdu bitevním polem.