Se lvem na štítu

Se lvem na štítu

Vřava boje duní, kůň se plaše vzpíná.

Rytíř ve stříbrné zbroji statečně meč třímá,

svůj štít již zbrocen nepřátel krví.

Slepou odvahou ne poslední, však prvý.

Panošův vlas a zástava vlají ve vánku.

Srdce buší, řinkot mečů tepe do spánku,

jak hordy nepřátel derou se vpřed.

Je třeba odříznout ten hnisavý vřed.

Na strach a zbabělost není tu místo.

Vždy ruku měj pevnou a jistou,

i když brat v boji k zemi mrtev padá.

K nepříteli svůj zrak měj, nikdy ne záda.

V srdci jen odvahu, povinnost a řád,

na oltář zemi službu složit a meč svůj dát.

Svatý Václav na tebe hrdě hledí.

Znaven rveš se dál, brnění zalité vlastní krví.

Se lvem na štítu, láskou vpřed hnán,

svou matičku, vlast, vždy miluj a chraň.

Odvaha, čest a pravda vždy zvítězí.

Čest poraženým, a sláva buď vítězi!