Sedlák a selka

Sedlák a selka

Starý sedlák z rána spěchá na pole,

jeho mladá žena míří k stodole.

Nikoho však asi nepřekvapí,

proč selka ke stodole tolik kvapí.

On tam na ni statný voják čeká

a s ním jeho náruč měkká.

Sedlák dře se, pole oře, netuší,

že mu selka, jak ta slípka, s vojákem se peleší.

Až mu jednou přišlo divné,

že se selka práci vyhne,

večer je však znavena,

mužík tuší, na mou duši, co to asi znamená.

Počká si tedy jednou na lišáka,

z dvorka selku žene i vojáka.

„Chceš – li lovit u mě v revíru,

hledej, co nechal tesař v plotě za díru.“

Hledá voják spěšně zadní vrátka,

tu se trhá z kalhot látka.

Kolem už se směje celá ves,

látku a s ní kousek řitě drží v zubech pes.

Z toho jisté poučení vyplývá,

špatně skončí, kdo jinému za ženou chodívá.

Snad už to ví i nebohý voják,

před psem zachránil si alespoň svůj bodák.