Sestra - věnováno mé milované sestře Jitce

Sestra

Srdce vždy otevřené pro mé nářky,

byť osud sám jí svou tvář nastavil.

A přec zas vstala, hrdá a bez přetvářky,

když okamžik jediný se v bolest přetavil.

Síly má pro každého, a milé slovo.

A se mnou nese můj i svůj těžký kříž.

Je půvabnou kočkou i moudrou sovou,

však statečnou lvicí řvoucí, když jí ublížíš.

Když mě drží za ruku v mé slabé chvíli,

všechny chmury zmizí rázem v mlze.

Ocení i mé klady. A že se někdy zmýlí?

Pak slyš poznámky láskyplné, štiplavé, drzé.

Usmívá se něžně, jak sklání se nad květinou,

i slunce bledne před radostí z těch krás,

když tvář jí září nad růží poslední, jedinou,

jako by poslední každá byla, zas a zas...

Provází mě celý život jako věrný stín,

přec jako duha, tak nádherná, veselá a pestrá.

A vždy tu pro mě bude, v to věřím, vím…

vzácná a odvážná žena, má krásná sestra.