Snad hloupá jsem
Snad hloupá jsem
Snad hloupá jsem, že věřím v čest Vaši,
byť srdce mé se touhou plaší,
když zrakem na mne spočinete.
Jak dotknete se, jiskra náhle přeskočí.
Nelehké je snášet toto područí,
když cit s vášní rozum tu si plete.
Snad hloupá jsem, když věřím v Vaši lásku
a tělo své teď dávám v sázku,
když soumrak měsíc uschová.
Stud však barví moje tváře,
vášeň předčí všechny záře,
ve tmě svítí jen moje líc nachová.
Snad hloupá jsem, já podlehla Vám, pane,
a slza slaná z mého oka kane,
jak okamžik krásný odeznívá.
Láska moje srdce náhle obestřela,
zasáhla ho Amorova šípu střela,
když po noci vášně už se rozednívá.