Starožitnická - inspirováno kamarádkou Renatou a jejím úspěšným studiem

Starožitnická

Malý šálek s ulomeným ouškem v ruce držíš,
o jeho příběhu zlehka přemítáš.
Čí rty se ho před lety dotkly?
"A vůbec někdy?" potichu namítáš.
I malíř na obraze svůj příběh zachytil barevnou škálou,
ve zlatém rámu dívčina tvář, oděna pletenou šálou.
A hodiny odtikávají svůj příběh po léta,
i sobě čas měří... myšlenka odlétá
ke stolku s vázou, do které květiny nikdo nedal,
kde si prach na ten stůl po léta sedal
a sluneční paprsek rozsvítil malá zrnka.
Dotkneš se zlehka,  jak plachá srnka,
a prasklinka napoví zas jinou story.
Cítíš příběhy, prožité životy těch,
kdo tu již nejsou, měli svou roli.
Teď vzpomínkou je jen malý hrnek a tah štětce
a také figurka dřevěná šachového pěšce.
Čas míjí, tvoří děj a ty v něm umíš číst,
jsi času kouzelnice a umíš příběh spříst.