Vlastní cena

Vlastní cena

Ach, jak mne bolí hloupost lidská

a nechci skákat, jak kdo píská,

když věří, že má vrchu nade mnou.

A záští opředen je člověk s předsudky,

spoutanou mysl zakalenou, i úsudky,

mistrně skryto za tváří dojemnou.

Jak smutní jsou lidé bez svědomí,

dokážou zdolat, než si uvědomíš,

kolik zla jsou rozsít schopní.

Lháři pohádky vypráví věrohodné,

kolik jich na světě, už to je smutné,

každý jejich příběh raději utni.

A že znám svou vlastní cenu,

za to díky Bohu, hlavně jemu,

nenechám se z cesty svést.

Věřím v lepší já v každém člověku,

nechť zhyne to zlé, plné nevděku,

já chci životem hlavu hrdě nést.