Voda

Voda

Slzy nebe stříbří tvých vlasů vodopád,

z té krásy až hlava se mi točí,

do tvé náruče já schoulil bych se rád

utonul v tvých vyzývavých očích.

Zlatý stín rozsvítil záhyby tvých šatů,

drzý vítr pohrává si s nimi, závidím...

Mám tě s každým svým dnem spjatu,

však že mi scházíš já Tě neviním.

Když bledý mládenec prochází se tmou,

jeho sestry chlubí se svým leskem,

já doufám...ne, sním, jak budeš jen mou

a mé srdce zmatené zaplní se steskem.

Jsi tak vzácná žena, přec patříš všem,

a přitom krásná, silná, někdy tvrdá,

jsi něžnou mlhou i řvoucím lvem,

tvé jméno je Voda, jsi duše moje, tak hrdá.