Vojáci v poli

Vlčí máky jako vojáci v poli stojí,
snad jen před větrem sklopí hlavu.
Přece vzpřímené, nesou vzpomínku svoji,
tak hrdě vznešené ve skrovném hávu.

Nesou vzpomínku svým rudým květem
dcerám otců svých, matkám synů,
ženám, družkám, dědům i malým dětem,
vzpomínku, plnou odříkání a odvážných činů.

A jejich zářivé květy, tak rudé...
to srdce jsou vojáků ve válkách ztracených.
Však dokud mák kvést stále bude
i srdce tu budou všech mužů statečných.

Vlčí máky jako jeden muž v poli stojí,
snad jen před větrem hlavu sklopí.
Lvím srdcím věnuji vzpomínku svoji,
drobný květ, velké Děkuji! zase mou hruď zdobí.