Vyprávění o horkých hlavách aneb souboj Gillauma a Thierryho
Vyprávění o horkých hlavách aneb souboj Gillauma a Thierryho
Budu vám vyprávět příběh, stal se velmi dávno,
o dvou horkých hlavách mladých,
však nehledej v něm historii, ni podobnost žádnou,
ani postav svatých.
To setkali se náhodou v šenku muži rytířské cti,
a jeden z nich krásnou dívku zřel,
ten druhý byl též při veliké chuti,
a mladou dívku jen pro sebe chtěl.
Thierry: „Hej, pane! Váš pohled spočívá na té dámě déle než se sluší!
Taste svůj kord! Já vyzývám Vás na souboj, Bohu poručte svou duši!“
Gillaume: „Vy mne že vyzýváte kvůli své dámě, holobrádku?
Nevíte co říkáte, vaše mysl musela se pominout!...To jen tak na oplátku!“
Thierry: „Taste, vám povídám! Prv však omluvte se dámě!
Neb poslední co spatříte bude můj kord a pohled zdola na mě!"
Gillaume: „Jaké dámě se mám omlouvat, vy kuře nedopečené?
Tohle přece není dáma! Je to jen děvče, z ulice, prodejné!“
Thierry: „To je lež! A vy znáte, že to pravda není!
Tak pojďte, můj kord už nedočkavě své ostří cení!“
Gillaume: „Lež, říkáte? Její poklady už zná regiment celý!
Moji vojáci na její půvaby ódy již pěly!“
Thierry: „Není většího nezdvořáka v této zemi!
Než vás probodnu, představte se mi!“
Gillaume: „Mého jména více, než mého kordu se střez!
Jsem sám Gillaume de Devillers!“
Thierry: „ A já, vy jeden nadutý, sprostý opičáku
nejsem nikdo jiný, než Thierry z Vaillancourtu, nezdvořáku !“
Gillaume: „Thierry z Vaillancourtu pravíte? Mámí mě můj sluch?
To jméno je v mé přízni, jak nade mnou je Bůh!
Můj otec kdysi dávno dámu toho jména miloval,
Madeleine – Claire z toho kraje.
Pak vy musíte být můj bratr! I váš věk mi hraje!
A co, drahý pane, mi jde do noty nejvíce,
je vaše výška nezvyklá a velké střevíce!
Tak nalej, krásko, mě i bratru mému!
Až dopijeme, sám mu najdu ženu!“
A tak z náhodného souboje mohla býti bratrovražda téměř.
A z toho plyne: Než – li krev ti vzkypí, raději si soka přeměř.
