Z vlnky moře

Z vlnky moře...
Malá vlnka stíhá vlnu, z vlnky moře, z moře oceán. A němé skály vyprávějí příběhy ztroskotaných lodí, kde mořská pěna tají zákeřné útesy, jež jako nůž pářou břicha korábů. Lesknou se poklady v písku, amfory plné božského moku, který kdysi snad mocný císař neochutná, truhlice plné šperků pro krásné ženy, které prsten na něžný prstík již nikdy nenavléknou.
Veselé rybky šeptají o smutných vílách zpívajících o ztracené lidské lásce, tyrkysový šat rozprostřený v celé šíři moří. Mušle s chaluhami, za přílivu vyvržené na břeh, vytváří na bílých oblázcích roztodivné písmo nejstaršího autora příběhů na světě.
A jen stará kočka na pláži mohla by vyprávět o věčných poutnících, kteří stále přicházejí a sledují, jak vlnka stíhá vlnku, z vlnky moře, z moře oceán...