Žena lehkých mravů

Žena lehkých mravů

Hej! Sličný mladý pane!

Chceš okusit mé vnady neskrývané?

Má ňadra ještě mají své klady.

Nu, pojď jen blíž a sáhni si tady!

A co ty, zbožný otče? Odlož sutanu!

I Tvého Boha do rozpaků dostanu.

Přestaň  se kát a  užij trochu té slasti.

Že smilstvo je hřích a já padlá žena? Ať si!

Hola, ty v té uniformě! Vojáku!

Mám pro strach uděláno z tvého bodáku.

Toužím, ať chlap jako ty se mě chopí,

když po mém laskání touží zas jeho kopí!

A ty, starče? Hladově hledíš s bezzubými ústy.

Chtěl bys? Sama k sobě mám přec trochu úcty!

Za dne hnusí se Vám žena lehkých mravů?

Tak jen plijte všichni na mou hlavu!

Jen až tma zaplní temná zákoutí,

a den než probudí pozdrav kohoutí,

ty, mládenče, otče i vojáku v chtíče područí

budeš hledat rozkoš v mém měkkém náručí.

Tak jen teď plijte všichni na mou hlavu,

však si to zaslouží žena lehkých mravů!

Žádná úcta a  mým dnem je černá noc.

Najdeš zbytečný peníz? Kup si! Nestojím moc!