Zimní královna

07.12.2015 16:59

 

Zimní královna

 

Možná, když hvězda spadla z nebe,

a než zhasl její jas,

v měsíčním svitu studený vítr zebe,

však zahlédl jsem Vás.

 

V tu chvíli kol srdce cítil jsem oheň

a cit vroucí hřát,

a z dáli andělské zpěvy

i hudbu krásných tónů slyšel jsem hrát.

 

Co spatřily mé oči, to sotva mohu říci

a snad  perem psát,

tu božskou tvář a bledou líci

chtěl bych blíže mít a znát.

 

V tom vločky roztančily

Vašich bílých vlasů lesk,

mé ruce v ten okamžik zatoužily,

své prsty do nich vplést.

 

Mandlový tvar Vašich očí

a v nich záře měsíce,

hlava se mi láskou točí,

hvězd v nich vidím snad tisíce.

 

Sleduji Vaše krůčky malé

s opatrností laně plaché,

sníh svojí něhou klame,

však bojím se o Vás, a o svou lásku také.

 

V tom z nebe slétla hvězda,

její záře je ale varovná,

žádný sen se mi nezdá,

nebudu Vás mít, jste Zimní královna.

 

Pár vloček dopadlo na mou dlaň

snad jako vykoupení,

vzpomínku na Vás v srdci svém mám

a za ten cit pro mne nový máte mé odpuštění.

 



Vytvořte si webové stránky zdarma! Webnode