Zlaté nároky

Zlaté nároky

Zatoužila žena ozdobit svou něžnou ručku

i běžela ke své dobré přítelkyni pro poučku.

Však s náramkem se nespokojí ve svém nároku.

Jen  krásný prsten může ozdobit tu něžnou ruku.

A tak se radí dvě spinklenky, jak splnit sen.

“Žádný jiný kov, prsten zlatý sobě vezmi jen!

A kámen velký, ať jej šlechtí v celé kráse.”

Fantazie jako splašený kůň běží, zdá se.

“Ale kde drahý prsten vzít, když peníz chybí?”

Přítelkyně chvilku přemýšlí s tichostí rybí.

“Kde je muž, tam i prsten nalezneš, moje milá!,”

oběma ženštinám se očka v tu chvíli rozzářila.

Jaly se hledat muže movitého, přijatelného vzhledu.

Co na tom, že srdce má jako rampouch z ledu?

Ženě se splnil její sen, neb jiskra přeskočila.

K sňatku směřuje konverzace oboustranně čilá.

Za pár dní již kostelní zvony do kraje zvoní.

Žena se těší na útulný dům a pořádné jmění.

O svatební noci na svůj zlatý dar čeká.

Jak je ona nedočkava, tak i její rozechvělá ruka.

Však jaké je její zklamání před celým světem!

Místo šperku, byla obdařena… koštětem!

Z toho plyne rada: neber sobě muže kvůli pokladům,

vyhneš se tak, děvče, nebezpečným úkladům. 

Raději si zachovej své hrdosti pořádný kus,

Když ne na šperky, tak na muže měj vkus.

A nároky své uprav podle svých schopností,

jinak tanec s koštětem bude jednou z možností.