Berlinetta
Zem pod tvými kopyty duní,
bratříček blesk na cestu zasvítí,
jako bubínek do rytmu zní,
když něžný déšť lapí nás do sítí.
Cesta je přímá a peklo je na dosah,
mé requiem slyším už do ucha hrát,
a než zem zakryje po dešti rosa,
budu si spánek věčný pro sebe přát.
Jediné, co zůstane před mými zraky,
budou tvé oči, Berlinetto, srdce moje,
a než ty mé vyklovou hladové straky,
budu už s Ďáblem navždy spojen.
Věčnost je dočasná a mžik nekonečný,
v sebe, v lásku a v boha jsem věřil,
nebyla má touha ten spánek věčný,
to krutý osud můj čas zde změřil.
Sbohem, tedy, sbohem, odcházím,
snad do pekla, přec hrdý na život,
chvíle štěstí v duchu si procházím,
všechny jsou s tebou, má bílá hřívo.
