Dračí slzy

Dračí slzy

Dračí slzy roníš a srdce kamenné roztává k citu,

však tu bolest, kterou cítíš, přirovnat lze k břitu,

a ten nůž tak hluboko v tvém nitru vězí,

nepomůže útěcha tvá ani slané slzy.

Snad tu bolest svoji v srdci trochu si i hýčkáš,

teď stahuje se kolem tebe jako z lana smyčka,

a uvězněn v pavučině převeliké lítosti

ztrácíš víru ve své vlastní schopnosti.

Dračí slzy roníš, to srdce kamenné zasáhla láska,

rozum se vzpírá, odmítá, z úst nejde hláska,

to žárlivost mate tvou mysl zjitřenou,

s krutým výsměchem, a přec tváří kamennou.

A motýl duhový slétl na modrý květ,

není svět bez naděje, není třeba běd,

nená třeba plakat slzy dračí,

věřit sám v sebe možná někdy stačí.