Lilith - verze I.
Tvá ústa zamkla křídla motýlí,
ach, Lilith, krása umlčela krásu,
mé srdce v tvém srdci se nemýlí,
když ztrácíš se v měsíčním jasu.
Odcházíš, má touha tě zpět volá,
však křídla zradná stále mlčí,
nemám tě celou, nemám tě ani zpola,
mé k lásce vyznání v koutku se krčí.
Chtěl bych tě obejmout, vzdát se ti cele,
tvé oči v mé vzpomínce obavy rozptýlí,
tak proč se mé srdce cítí být zavřené v cele,
když stále mlčí tvá ústa motýlí?
V tom náhle ucítím tvé sladké rty,
a motýl na jiný květ usedá zas,
líbáš nádherně, jsi pro mne jedině ty,
kde láska není, umlčí křídla i krásu v nás.
Lilith verze II.
Lilith, ženo, zrozena ze země prachu,
zcelena ohně rudým plamenem,
ta síla vzbuzuje obavy a strachu,
ať jsi člověk, či v poušti kamenem.
Není ti roven Adam ani Bůh nad všemi,
jen démon sám smí spoutat tvou mysl,
světu vládneš ďábelskými zbraněmi,
a smrt a intriky dávají ti smysl.
A motýl smrtihlav tvé rty zdobí,
tělo tvé ovíjí z hadí kůže šat,
jsi ta, jež v bolesti Asmoela zrodí,
sám Lucifer bude u kolébky stát.
Lilith, ženo pro zlo zrozena,
tvé srdce má tvrdost kamene,
samým Bohem bylas stvořena,
však krutost tvá jest k smrti pramenem.
