Opletnice
Tak jako z Tolkiena Opletnice ovíjí se kolem břehu,
tak muži touží oplést hezkou mladou ženu.
Hladoví jsou po jejím těle, však vůbec nezjistí,
že to oni sami brzy budou její vlastní kořistí.
Nenasytně hledí na krásné tělo svůdné,
přisát by se chtěli na její rety chutné,
postava, co tvarů Bronziniho Venuše,
bujná ňadra, to příslib sladké rozkoše,
a její lůno? Slastný ráj a cesta v nebe.
Ta představa je žhaví, dá jim ona sebe?
Bláhoví! Marně se předvádí, zvou ji do světnice,
vůbec netuší, že je před nimi žena Opletnice!
Bohyně, jejíž tělo zve k rozkošným hrátkám,
svůdce mlsně pozře, toť jen chvilka krátká!
Tak žena, jež měla býti kořistí muže,
ulovila sobě lovce, co ten asi zmůže?
Bude se teď tísnit v břichu plném soků,
jeden vedle druhého, po sto dlouhých roků.
