.jpg?s3=1)
Počkáme na tebe
Muž, v náručí chovající dítě,
slyší tě, doufají, však nevidí tě.
Ale ty cítíš přes smutek, který zazebe...
„Buď statečná, neplakej, počkáme na tebe.
Dveře se otevřou a záře tě obejme,
že život zabolí, to je teď lhostejné.
Neboj se bolesti, k zítřku je cesta,
zapomeň na pláč, na slzy, jsou to jen gesta.
Počkáme na tebe ve světě andělů,
čekáme na tebe, podvol se údělu,
až tvůj čas nadejde, duše se oprostí,
staneš se úchvatnou a čistou bytostí.
Tak neplakej, my čekáme na tebe,
vzpomeň si, když pohlédneš na nebe,
vzpomínky nebolí, je to náš příběh,
čekám tu na tebe, sejmu tvé břímě.
Věř, nejsi sama v sobě uvězněna,
ač vzdálenost je jak ze skály stěna,
přes smutek, který zazebe,
my andělé počkáme na tebe.“
