Probuzení

Na louce plné kvítí probudils mne zlehka dotekem. Otevřu oči a vidím Tebe. Zkoumavým dotykem svého chřípí pátráš v mé tváři. Teplý vánek ze tvých nozder jemně přivře mé řasy a hříva tvá se splete s mými vlasy. Motýl lehce usedá na tvoji šíji. Údivem rozevřeš oči. Je krásný. Tak krásný, jako ty. Ano, jsi to, co člověk v jednom těle zřídka bývá, krásný a skromný, hrdý a pokorný, něžný a plachý, soucitný a divoký...jsi můj! Kopytem rozhrneš zem, pohodíš hřívou a hlavou naznačíš směr. Jen jdi, příteli, jdi tam, kam já nemohu. Buď dál můj, ale hrdý a svobodný!