Jako kámen z nebe slétl sokol, na ruku sokolnice zlehka sedl
a ona přitiskla ho na svou hruď:
"Teď, můj milý, se mnou buď,
až v člověka za noci se proměníš, vypijeme spolu číš
a láska dá nám zapomenout, zbaví nás všech kouzel pout.
Budem zas jen muž a žena. Volám všechna lásky jména!
Zaklínám tě kouzlem svým! Buď zas zcela mužem mým!"
I jak řekla, tak se stalo, kouzlo lásky to zlé vzalo.
